Chcete se podílet na některých mých článcích?

Kopíruj(te) pouze se zdrojem!

Vše na tomto blogu beze zdroje je z mé tvorby.
_________________________________________________________________________

Okradená důchodkyně aneb příběh o pomeranči

15. června 2013 v 20:14 | Anya |  Příběhy
Zde je můj slibovaný příběh :).

"Dne 20.5. byla důchodkyně Věra Spěchálková okradená před supermarketem Billa. Zloděj šel po pomeranči". Ach bože, co ti lidé dnes nevymyslí. Ukradnout pomeranč! Taková dětskost. Ale on si nedá pokoj. On mi místo toho řekne "Anno. Tohle je divný. Dávám ti tejden abys zjistila, co ta tím vězí!". Takže teď zvoním u domu číslo 250 v ulici Zapomenutá a čekám, až mi Věra otevře. "Dobrý den, přejete si?" Taková milá paní...co po ní mohl chtít? "Dobrý den, jsem ze společnosti SH a chtěla bych se vás zeptat na podrobnosti vašeho přepadení". Jak jsem to vyslovila, usměv jí poklesl a oči zbystřily. "Ach to..." odpověděla, hned zas úplně klidná "Inu, nic zvláštního. Vytrhl mi z ruky pomeranč a utekl". To je divné..." A nepřijde vám to zvláštní? Že nevzal peníze?" Zamračila se a podrážděně řekla "Víte co? Do toho vám nic není!" A vyprovodila mě ze dvěří. Vzbudila ve mě podezření..."Nazdar, Lukáši, co víš o tom zloději?" vyhrkla jsem. "Copak, copak, slečinka volá, protože na něco přišla?" Já se z něj jednou zblázním! "Nezdržuj! Co o něm víš?". Ztišil hlas "Máme ho, byl neopatrný. Bylo lehké ho najít. Jestli chceš něco vědět, zeptej se ho sama" a zavěsil. Ale to už jsem spěchala na autobus. Zamířila jsem do naší rádoby tajné věznice. "Dobrý den, můžu dál?". Hlídač se usmál "Ale jistě". A tam seděl. On, zloděj pomerančů. "Co chcete?". Zděsil se a stáhl se do rohu. "Jen pár informací". Byl mrzutý a s kruhy pod očima "Nic o nich nevim!". Můj zájem o rozhovor se zvýšil. "A o kompak?". Zdál se znuděný. "O Timovi. Jen mě poslal, nic mi neřek. Jen to, že mu ho musim přinýst, jinak mě zabije. Bojim se ho. Byl by toho schopnej...". Vzdala jsem to, vážně nic nevěděl. Poslední otázka. "A kdo je Tim? Kde bydlí?". Naježil se. "Nevim kdo to je! Jednou si mě zavolal na ulici a řek mi, že mám přijít v sedum do parku. Byl sem zvědavej, tak sem přišel. Ved mě do tý divný čtvrti, kde se poflakujou bezďáci. Šli jsme do toho nejdivnějšího baráku s červenejma oknama..." zbystřila jsem "Stačí!" a jela jsem do čtvrti číslo 52. Našla jsem dům s červenými okny. A šla jsem dovnitř. "Je to amatér. podělal to. Ten...slyšeli jste to? Jako by tu někdo byl!" Ne. Boty na klínku nejsou tiché. "To se ti zdálo Time" zachraplal dívčí hlas. "Oukej, budu ti věřit. Ale k věci. Zkrátka, v tom pomeranči byl vzkaz, kterej musíme mít. Ani se něměl dostat do obchoďáku...". Našla jsem skulinku ve zdi. Tim byl plešatý a dívka měla dredy. V koutě seděl kluk s čírem a popíjel whisky. "Od koho byl ten vzkaz?" Zamračila se dredařka. "Od Boba". Zamračila se ještě víc "Kdo je Bob?". Tim zakoulel očima "To je ten co pašuje drogy. Musíme se domlouvat totálně tajně!" Heuréka! Víc jsem slyšet nepotřebovala. "Ruce vzhůru!". Tim plivl na zem, dredařka se přikrčila a kluk co seděl v koutě leknutím upustil láhev. "No do..." Zaklel Tim. "Ahoj, Luky" říkala jsem s telefonem u ucha "Přijeď do 52, dům číslo 25. Jsem ve sklepě a budeš se divit, kdo je tu se mnou!". Zasmál se. "Už jedu!". Tyhle tři zavřeli do vězení a měsíc na to vypátrali Boba. Věra o všem věděla, a Tim byl poslední, komu by chtěla pomáhat. Takže dělala vše proto, aby se něco v jejich plánu zvrtlo. A já? Já dala výpověď. Radši budu prodavačka v Bille, než tyhle nervy!

Tak jak se vám příběh líbil? Napište mi svůj názor! :)

Mějte se fajn,
Anya
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jsem tu...

Poprvé 41.1% (46)
Poněkolikáté 36.6% (41)
Naposledy 22.3% (25)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama