Chcete se podílet na některých mých článcích?

Kopíruj(te) pouze se zdrojem!

Vše na tomto blogu beze zdroje je z mé tvorby.
_________________________________________________________________________

Bloumání od něčeho k ničemu

24. července 2013 v 12:10 | AnYa |  Bloumání od něčeho k ničemu
Myšlenek je plno a řešení žádné, řešení je mnoho na žádné myšlenky. Na začátku něco a na konci nic, na začátku nic a na konci pořád nic. Myšlenky tázající se osoby co nezná sama sebe a zná se dokonale, nejisté odpovědi na nejisté otázky, aneb když já se zamyslím. Přemýšlet o věcech co se staly, co jsou a co se nestanou. Chtít rozumět sama sobě a nerozumět ničemu. Někdy mám pocit, že nevím, co od sebe čekat. Pocit, že jsem jiná. Ne špatný pocit, ale pocit. Rozumím sobě, ale přesto přesně nevím, jestli je to pravda. Mám ráda tajemno, mám ráda nezvyklo, děsí mě jednotvárnost a splynutí s davem, děsí mě násilné vyčnívání, děsí mě průměrnost. Co mě tedy neděsí, když žádná jiná cesta není? Ta cesta která není a přesto po ní kráčím. Jdu přes překážky mimo dráhu abych se vyhla všemu, čeho se děsím, a přesto vím, že na cestě potkám něco, co bych jinde nepotkala. A vyžívám se v psaní svých spletitých myšlenek, které chápu ale kterým nerozumím. Můžou znít, jako kdybych bloudila. Ale já nebloudím, já jdu jistě po své cestě, která není. Může to vypadat, jako kdybych měla problémy. Ale já nemám problémy ani před nimi neodcházím z cesty. Právě že je nemám. To je důvod mého myšlení. Jako kdyby všechno bylo ideální a jednoduché. Až moc jednoduché. Jendoduché, obyčejné...a to nechci. Děsím se jí. Jednoduchosti a obyčejnosti. Hledám pochopení zbytečnosti, uživám si nejasnost mých myšlenek...bloumám od něčeho k ničemu a to mi dává sílu. To jedna z věcí, co mě dělá takovou, jaká jsem. Skrývám svou zvláštní tvář i když se za ní nestydím. Jsem za ní ráda. Přesto jí skrývám, skrývám za veselou jednoduchostí, která není jednoduchá. Skrývám jí proto, že myšlenky nejsou na to, aby se hlásaly všude kolem. Jen některé si zaslouží vyslovit. A tyto své myšlenky musím někdy sdělit. A když nevím, zda je zdělit můžu, skryji je do zapadlé rubriky na anonymní stránku, které bych se dokázala věnovat celý den, a na které mi záleží. Proč? Protože chci poznat, co si o ní lidé myslí. Co si lidé myslí o mé publikaci, o částí mého já. Někdy si říkám, jestli existuje někdo, kdo to cítí stejně jako já...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jsem tu...

Poprvé 41.1% (46)
Poněkolikáté 36.6% (41)
Naposledy 22.3% (25)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama