Chcete se podílet na některých mých článcích?

Kopíruj(te) pouze se zdrojem!

Vše na tomto blogu beze zdroje je z mé tvorby.
_________________________________________________________________________

Akce mléčný zub a Hraničářův učen(nebo také Mé umění v "nenápadné" změně tématu)

1. listopadu 2013 v 20:43 | AnYa |  Píšu, dokud si nevypíšu propisku
Víkendu zdar! Než se pustím do nějakého rozsáhlého psaní, chtěla bych objasnit, proč tu zničeho nic jsou fotografie dvě. Je to z toho důvodu, že fotka obiloviny(no, nepoznám které...) je už nějaký ten měsíc stará a proto si nejsem stoprocentně jistá, že tu ještě nebyla.
Proto je zde fotka druhá, u níž vše nasvědčuje tomu, že ta nová je(vsadím se, že už tu je, ale já jí zapoměla označit jako použitou).
Jasně si uvědomuji, že zaostřeno by mělo být trochu jinde, ale mám omezené možnosti. Toť k fotkám. Nyní bych mohla volně přejít k nekonkrétnímu tématu, ale mé umění v nenápadnosti a přirozenosti při přecházení od jednoho tématu k druhému je pod botem mrazu, a tak mi nezbyde nic jiného než začít rovnou psát. Celkem se mi přetrhla nit myšlenek, když ke mě z obýváku zazněl hlas mamky abych se dostavila k naléhavé situaci, a po předlouhém přirovnávání k lodi v bouřce, víčku fixy, vytrhávání keřů a stromů ve vichřici bráška vítězoslavně prohlásil "Zub je venku" a zubil se na nás skrz velikou díru po dvou předních mléčných zoubkách. Ale vzhledem k mému obrovskému nadšení ohledně témata, o kterém jsem se chystala psát, nebylo těžké si vzpomenout, kde jsem zkončila a kde chtěla začít. Dnešní článek bude něco na styl chvalozpěvu 21. století, protože se chystám psát o ničem jiném než o knize Hraničářův učeň, ke které jsem se dostala čistě náhodou, když jsem s kamarádkou v knihovně pátrala po povinné četbě.

Na začátek jsem si vypůjčila dva díly, protože vychvalování knížky mou kamarádkou nemělo meze. A když jsem se před týdnem usadila v pokoji, vyčerpaná po školním týdnu, a jednotvárné sedění mě začínalo nudit, spočinul můj pohled na nenápadně vyhlížející dvojici knih v rohu. Prvních pár stránek jsem přečetla v přetrvávajícím znudění. Dalších několik stránek jsem vnímala s malým očekáváním, a možná také proto mi kniha po půl hodině málem vyrazila dech. Svištěla jsem po řádcích a hladově hltala každé slovo, každou tečku a čárku za větou a chtíč dozvědět se, co bude dál, zastiňoval vše, co se dělo kolem mě. Postupem času mě touha zjistit, jak se příběh vyvýjí dál, stále neopouštěla a připojila se k ní neskomírající obava, že příběh budu muset opustit a v tu chvíli jediné, po čem jsem prahla, byla zůstat dál v tom úžasném příběhu a vnímat ten pocit, který jsem už hrozně dlouhou dobu nezažila. Pocit, když mě kniha bezmězně ohromí, když prožívám každou chvíli s postavami nejoblíbenějšími i všemi ostaními, když zavřená kniha neznamená, že v ní stále nejsem. Cit k té zemi, k těm postavám a k tomu příběhu po mě neustále poháněl sednout si do rohu a při slabém svitu nástěnné lampičky cítit vůni knihy a vidět slova a věty schované pod jejích přebalem, schované ve stránkách. Nevzpomínám si, že bych někdy při čtení knihy zažila něco takového. Zatímco jsem běžně fungovala, stále jsem stála jak opařená a nechápala, jak je tohle možné. Jistěže to je značně ovlivněno tím, že cokoli co je jen úzce spojeno s hraničáři(Mimochodem anglický výraz Ranger ve mě vzbuzuje příval vzteku a znechucení, protože se mi automaticky spojuje se správcem parku s Méďy Béďy) mě neskutečně láká, ale také je to jen další povzdech nad tím, proč jsem se o té knize(...těch knihách...) nedozvěděla dříve. Myslím, že by nemělo význam říkat mou neoblíbenější postavu. Nejenže mnozí by zakroutili hlavou, pokud by nevyslechli nedlouhou větu za jménem, ale zároveň by to bylo tak trochu nesubjektivní, mohlo by se zdát, že nevnímám příběh jako celek, a že příběh té postavy mě zajímá nejvíce, což by bylo mylné. Tak mě napadá, proč se o tom tedy zmiňuji, že :/. No ale není mým zvykem mazat co napíšu, je to jako by jste vyslovili větu a pak jí vymazali posluchači z paměti. Když jednou něco chcete čtenářům říct a napíšete to, má to nejspíš svůj důvod. I když tohle byla spíš má předbíhavoust a vysvětlování, proč něco říkat nebudu místo toho, abych to vážně neříkala.

Tak doufám, že jsem vám nezavařila mozky a že až to po sobě budu číst, nenajdu moc překlepů, jinak se za chvíli zblázním z toho neustálého zvuku cvakání klávesnice.

Mějte se hezky,
AnYa
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jsem tu...

Poprvé 41.1% (46)
Poněkolikáté 36.6% (41)
Naposledy 22.3% (25)

Komentáře

1 boiling boiling | Web | 8. září 2016 v 2:27 | Reagovat

pujčky bez nahlížení do solusu ;-)

2 DeLisle DeLisle | Web | 27. září 2016 v 21:56 | Reagovat

zarucena pujcka pred vyplatou 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama