Chcete se podílet na některých mých článcích?

Kopíruj(te) pouze se zdrojem!

Vše na tomto blogu beze zdroje je z mé tvorby.
_________________________________________________________________________

Na kolotoči hlavou dolů

15. listopadu 2013 v 20:17 | AnYa |  Píšu, dokud si nevypíšu propisku
Nevím, zda lze považovat za normální, že žákyně osmé třídy základní školy nadšeně hraje večer co večer farmeramu, ani že si nedokážu vše zorganizovat tak, abych neměla pocit, že visím "na kolotoči hlavou dolů" a přitom se učím, a zároveň mi do uší hrají písničky a televize vyřvává přes obývák. Každopádně přesně takhle vypadá můj denní program. Tedy, v těch chvílích, kdy si nečtu. Takže jsem vlatně od těchto chvil skoro oproštěna. Ale stačí 10 minut a mám v hlavě takový chaos, jako když se v Táboře opravuje Křížíkovo náměstí(možná by se víc hodilo Křižíkovo náměstí po opravě). Ale jedno se musí nechat. Dnes jsem se ve škole najedla! Nejspíš proto, že jsem měla hlad jak nikdy, ale to se dá odmyslet. Takže myslím, že by se to měla zapsat do knihy rekordů. Protože kupříkladu toto jsme měli na oběd včera:
Musíte uznat, že vábně to nevypadá...ale jako izolepa by to možná posloužilo dobře. Až zas někdo přijde s prosbou o izolepu, kterou samozřejmě nikdo nemá(a ani já), pošlu ho na oběd. Možná bych se mohla zmínit, z jaké písničky je název "Na kolotoči hlavou dolů". Je to z písničky od Kryštofa, která nese název Zatančím. Přijde mi neskutečně "geniální" pojmenovat článek podle toho, co mi právě zní v uších...

Tenhle týden si přijdu jako vyždímaná houba. Ono se musí nechat, že se tak cítím pokaždé a pokaždé to musím náležitě zmínit. Každopádně mě neskutečně udivuje, proč ze včerejšího testu z fyziky všichni dělali takové...takové nevímco. Prostě test století. Šmárja, vždyť je to 6 vzorečků. Ale oni si nenechají poradit a celé odpoledne den co den se to učí, stežují si, jak je bolí hlava, aby pak prohlásili, že to bylo banální. No jak by ne! No každopádně škola už mi leze krkem, tudíš ani jediným mozkovým závitem nechápu, proč o ní mluvím. Nebevraždy přeci úmyslně nevedu. Zatím.
Nějak mám pocit, že to krásné počasí, kdy jsem na každém kroku fotila spadané listy, je pryč. Nemůžu říct, že by mě to nějak zasáhlo. Pomalu jsem si toho ani nevšimla. To jen že pokaždé, když lidé neví jak začít, baví se o počasí(Echm, nemám pocit, že bych začínala). "To je dnes krásně, že ano?" Druhá osoba se zamyslí a poví "Já vám nevím, začíná mrholit" A první osoba se snaží zakamuflovat svou faktickou chybu a odvětí "Bývalo hůř" načež lituje svých slov, protože pochopí, že ještě včera bylo 23 stupňů. A tak se táhne dalších 10 minut, pak si to přihasí upocený pořadatel akce a omluví se "Promiňte, že jsem se opozdil, ale už jsem tu!" a hlavami posluchačů prolétne posměšek To jsme si všimli. Tak dobře. Není to nejtypičtější situace. Ale je přinejmenších reálná, možná i občasná. Zkrátka počasí, to je pevná půda. Hm, jak chytré prohlásení. Ne, není chytré.

"A s touto bombou končíme!"(Top Gear)

Ne, ještě ne. Ještě bych mohla zapojit svůj mozek. Tedy, kdyby se mi podařilo ho v tom neskutečném nepořádku v pokoji najít. To, že jediné chvíle, kdy se v pokoji vyznám, jsou ty, kdy se všechno povaluje na podlaze, je žalostné. Stejně tak žalostné jako milion dalších věcí ale nejsem tu od toho, abych ostatním vštěpovala do hlavy, že jsem jak chodící špalek dřeva, protože to víte i bez mé pomoci. Tedy, nevím, jestli je to nejlepší přirovnání. Přirovnala bych se spíš k věci, která pomalu nemusí nahlédnout do sešitu aby se učila, ale vzpomenout si na to, že má vyklidit myčku, si nezvpomene. A ke všemu si zapomene třikrát za sebou umýt vlasy, a když se ráno pokouší udělat si culík, tak pak celý den chodí jak kdyby vytáhla hlavu se sušičky, kterou ani nemá. Ale budiž, nestěžuji si. Řekla bych, že jsem jak špagety v sítu. Nebo spíš písmenkové těstoviny. Jo, písmenkové těstoviny v sítu. Neuvěřitelně mě vytáčí, že jsem střašně, ale vážně nepochopitelně pořád hladová(Což taky vysvětluje, proč se přirovnávám k jídlu). Závám to za vinu růstu, ale kdoví co v tom bude. Každopádně se snažím za takových okolností(...pořád) jíst pokud možno něco jiného než čokoládu, čokoládu, čokoládu...tudíž bych se dala označit za dokonalý příklad zdravé stravy. Zelenina, rýžové chlebíčky, semínka, čaje...a pak je tu víkend, kdy neustále napjatá pochoduji před lednicí, a když mi po 10-ti minutách prasknout nervy, vypadám jak kdybych týden nejedla. Zkrátka hrůza.

A s touto bombou končíme!

Ano, končíme.

Mějte se fajn,
AnYa
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jsem tu...

Poprvé 41.2% (47)
Poněkolikáté 36% (41)
Naposledy 22.8% (26)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama